Plzeňský okruh – webová verze nemapových částí průvodců , 4. - 5.trasa

Trasa č. 4, Bory - Koterov , délka 7,5 km

15. Konečná tramvaje č. 4, Bory

Tramvajová doprava je po trolejbusové tou nejekologičtější variantou z klasic­kých variant MHD. Mimo jiné díky tomu, že ač zdroje pro výrobu elektrické energie jsou zpravidla fosilní, jejich původ bývá lokální a tím odpadají emise z dlouhých transportů, skladování a přečerpávání po­honných hmot.

 2. Borský park, část při sportovním areálu

Stinnější část parku, s krásnými alejemi vzrostlých stromů. Obzvláště na pod­zim je stromořadím hezké procházet. Podobné parky ve městech nebo na jeho okrajích jsou zdraví velmi pro­spěšné. Například 25 metrů vysoký buk s korunou o průměru 14 metrů má ob­jem koruny 2 700 m3 a listovou plochu okolo 1 600 m2. Za rok vyprodukuje během vegetačního období tolik kyslíku, kolik stačí pro 10 lidí na celý rok. Je schopen zachytit jed­nu tunu prašného spadu za rok a při fotosyntéze spotřebuje stejné množství CO2 jako vyprodukuje kyslíku. V průměru ochladí prostředí až o 3 °C a zvlhčí vzduch odparem vody v objemu až 400 litrů denně. Važme si tak i každého ojedinělého stromu v zástavbě. Je však třeba se mu pravidelně věnovat pro zachování jeho statiky i ve stáří.

Důležité je také věnovat pozornost všem aspektům nových výsadeb. Zejména pak druhu a kultivaru stromu a stanovištěm kde má být vysazen. Je třeba již při výsadbě uvažovat tak, jako by byl strom už ve velikosti a věku padesáti let. K silnicím je třeba vysazovat stromy které snesou zasolení ze zimní údržby vozovek, do parkovišť stromy se stabilní korunou atp.

Tunýl­kem pod tratí se dostaneme do lesoparku podél Radbuzy.

3. Lesopark podél Radbuzy

Byl založen jako rozšíření Borského parku v šedesátých letech minulého století při vý­stavbě sídliště na Borech. Je oblíben rodinami s malými dětmi díky velké ploše hřišť. Jeho součástí je i malý rybníček, který je opět velmi cenným prvkem pro desítky druhů živočichů.  Bohužel tím že jde o něco čehosi všimneme a navíc v terénu o něco hlouběji než je cesta, po které jdeme, mnohé napadne vyhodit plechovku či lahev právě sem. O něco níže narazíme na zastřešený, vydatný pramen s pitnou a dobrou vodou. Je velmi pěkné, když v příměstských částech narazit na prameny vody. Mohou totiž také být součástí výchovy dětí, které někdy ani netuší, odkud se ta voda vlastně bere. Lesopark je velmi vhodná varianta přírody ve městech – člo­věku umožňuje rekreaci a živočichům relativně nerušený život. Chraňme sou­časné a zakládejme nové, příležitosti občas jsou.

4. Čerpací stanice odpadních vod Litice II

Čerpací stanice odpadních vod slouží vše­obecně k překonání výškového rozdílu úrovně kanalizací. Odpadní vody pak dále odtékají gravitační kanalizací, tzn. samo­spádem. Na podobnou stanici narazíme také na trase – v průvodci č. 2, v bodu č. 9 – Most přes Mži. Celý proces, např. od spláchnutí toalety po vypuštění čisté vody do řeky je nesmírně složitý. Můžeme se také zamyslet, zda musíme mít luxusní toaletní papír vyráběný přímo z ohromného množství dřevní celulózy, barve­ný a voňavý, což je pro životní prostřední další zátěž – spotřeba dře­va, emise z výroby, znečištění vod (současně tyto přídavné látky nebývají zdraví člověka prospěšné)... a zda raději nevolit recyklovaný, který už je dnes také k dostání v jemném a vícevrstvém provedení. Jen pro představu, v Evropě se spláchne 60 000 000 rolí toaletního papíru za 1 den. Problematice vody se věnuje již jednou zmíněná brožura „Voda ve službách člověka“ kterou si můžete vyzvednout v našem Informačním centru v Prešovské 8 v Plzni.

5. Břehové porosty

Jsou to liniové porosty podél vod­ních toků, od travních až po vysoké stromové. U řek s charakterem jako je zde, bývají nejcennější kombinace bylinného, keřového a stromového patra. Porosty optimálně zastiňují vodní hladinu, zabraňují narušování břehů – zpevňují je a vytváří tak další prostory pro život, zpomalují odtok vody – zmírnění povodní, zadržují splachy z polí orné půdy s hnojivy a podstatně navyšují biodiverzitu (druhovou rozmanitost) prostředí toku. Plní taktéž funkci biokoridorů, popisovaných v průvodci č. 3. Některé břehové porosty při vhodném a citlivém hospodaření mohou sloužit i jako těžební. Samozřejmě ne formou holosečí ale výběrovou těžbou – výběr jednotlivých stromů z uceleného porostu a tím jeho minimální narušení. Takto těžena bývá například olše.

6. Tyršův most

Silniční most přes Radbuzu z roku 1933 je velmi cennou kulturní pa­mátkou – byl prvním celosvařova­ným obloukovým mostem na světě a ve své době byl zařazen mezi 5 nejodvážnějších konstrukcí celého světa. A svému účelu slouží dodnes. Jedním z největších problémů v ob­lasti životního prostředí a ekologie je také to, že věci od denní potřeby až po stavby jsou vytvářeny s vel­mi krátkou životností, tudíž je nutná jejich brzká obměna či rekon­strukce nesoucí zbytečné zatěžování životního prostředí – výrobou i odpady. Ve směru naší trasy je na konci levé části mostu sestupující schodiště. To nás zavede k bodu 9 a 10.

7. Záplavové louky

Z mostu můžeme pěkně vidět louky podél řeky s křovinatými porosty vrb, táhnoucími se až k plzeňské vodárně. Jde opět o velmi důležité porosty a současně místa, kam se může řeka bez problému vylít a zpomalit svůj tok při jarních záplavách. Proto zacho­vávejme přirozené prostředí těchto ploch a nestavme si zde svá obydlí. Již téměř ka­ždým rokem vidíme, že se to nevyplácí. Těsně podél mostu také roste až ukázková skladba kulturních a plodonosných dřevin. Nejlépe na podzim si tak zde můžeme vyzkoušet naše dendrologické znalosti a také zkusit nalézt vcelku neobvyklý kaštanovník setý (Castanea sativa), nazývaný též jedlý. V našich podmínkách ale jeho plody nedorůstají do kon­zumní zralosti.

8. Luftova zahrada

Je příkladem zahradního umění z ob­dobí První republiky v Plzeňském kraji. Díky svým dvěma jezírkům a vlhké­mu prostředí celé zahrady poskytuje prostor vlhkomilné vegetaci, vodním a obojživelným živočichům, např. užov­ce podplamaté a celé šíři ptactva, mů­žeme zde potkat dokonce i ledňáčka či volavku. Je vyhlášena významným krajinným prvkem a je součástí regionál­ního biokoridoru ÚSES (územní systém ekologické stability). Nalezneme zde také mnoho krásných a cenných dřevin, např. metasekvoj čínskou. Popřemýšlejme, zda by i naše zahrady nemohly být více prosto­rem k životu než místem pro chemii a mo­torové přístroje.

9. Pramen u Tyršova mostu

Pramen na půl cesty podél řeky mezi Tyršo­vým mostem a Hruškovou zahradou. Krásný sám o sobě i okolím, bohužel není pitným. Obsahuje některé ve větší míře až jedovaté látky, které se nacházejí také v zahrádkář­ské chemii, přičemž zahrádkářská osada se nad pramenem nachází. Může zde jít pouze o zdánlivou souvislost, ale zahrádkářská che­mie je u nás využívána hojně. Nebylo by lepší využít to štěstí vlastní půdy k pěstování plo­din bez chemických hnojiv a postřiků a neo­travovat si pomalu naše spodní vody? Okolí kolem pramene i podél řeky je moc pěkné, obzvláště na jaře, kdy zde kvetou koberce prvních jarních květin.

10. Hruškova Meditační zahrada, Památník obětem zla

Počátky zahrady sa­hají do roku 1960, kdy se Luboš Hruš­ka navrátil po deseti letech z komunis­tického vězení a za­počal budovat tuto zahradu. Má být místem duchovního rozjímání – Meditač­ní zahrada a vzpo­mínkou na všechny, kteří trpěli za to, se postavili proti totalitnímu režimu, fašistickému či komunistickému – Památník obětem zla. Ve vstupní části je moderní kaple a v mezi výsadbami je rozmístěna křížová cesta z pískovcových soch.

11. Invazivní rostliny

Invazivní rostliny jsou takové, které jsou na našem území nepůvodní, a ostatní přirozená rostlinná skladba jim není schopna konkurovat. Velmi snadno a masově se rozmnožují, rozrůstají se a agresivně vytlačují pů­vodní, přirozené rostlinstvo. Dochází pak k vzniku rozsáhlých monokultur a následnému narušení až rozvráce­ní ekosystému. Zde můžeme vidět (r. 2011) příklad jednoho z invaziv­ních druhů – křídlatku, někdy nazývanou jako „český bambus“. Nej­agresivnějším druhem je křídlatka česká, která vznikla samovolným zkřížením dvou druhů, které se na našem území začaly rozrůstat. Další, často se vyskytující invazivní rostlina je známy bolševník velkolepý rozšířený obzvláště v Karlovarském kraji a nebo také podél vodotečí rychle se šířící netýkavka žláznatá, s růžovo-fialovými a intenzivně vonícími květy.

12. Vokounova lávka přes Úhlavu

Můžeme odsud sledovat svažitý země­dělský pozemek s ornou půdou. Takové­to pozemky velmi snadno podléhají vodní erozi a úrodná vrstvička půdy tak často končí v potoce, na silnici nebo na návsi. Úbytek živin se tak doplňuje obrovským množstvím umělých hnojiv, ta jsou ná­sledně také vyplavována, nepřirozené chemické složky se dostávají do povrchové a spodní vody a celý proces se tak opakuje až do úpl­ného vyčerpání půdy. To vše je násobeno, je-li oráno po spádu, tedy kolmo na vrstevnice. Voda tak už nemá žádnou šanci se vsáknout a nezadržitelně stéká brázdami vymílajíc úrodnou půdu. Pokud se ke všemu zmíněnému ještě jedná o výsev tzv. širokořádkých plodin, jako je například kukuřice nebo řepka, jde o nejhorší kombinaci. Problém širokořádkých plodin může být z části zmenšen podsevem tzv. půdoochranných rostlin, které půdu pokryjí svojí nadzemní částí a kořenovým systémem zpevní její povrchovou, nejzranitelnější vrstvu. Celkově je potřeba ale do naší krajiny navracet remízky a další zeleň. Řešením jsou také různé vrstevnicové pásy travin nebo teréní průlehy které problém eroze zemědělské půdy zmírňují. Více informací o zemědělství všeobecně naleznete v našich publikacích „Zemědělství – mění tvář naší krajiny“ a Zemědělství – má mnoho tváří“, které si můžete vyzvednout v našem Informačním centru v Prešovské 8 v Plzni.

13. Halštatské hradiště

Hradiště s rozlohou téměř 2 ha, jehož historie sahá až do přelomu starší a střední doby bronzové, tedy zhruba 2 000 let př. n. l. Prostor hradiště obklo­pují vysoké, hlinito-kamenité valy, které byly z části narušeny stavbou silnice, vnitřní prostor pak těžbou písku. Na roz­sáhlé vnitřní ploše můžeme pozorovat začínající sukcesi, tedy zde již neudržovaný travní porost, postupně zarůstající nadřazenými rostlinami – vysoké plevele, keře, stromy. V místě takovéto památky je samovolné zarůstání spíše nevhodné, ale některé části, zvláště v příměstských oblastech, je vhodné přiro­zené sukcesi ponechat. Nehleďme tedy stejně na zarůstající dvorek a proužek mezi poli. Druhý případ, nejde-li o popisované invazivní rostliny, bývá užitečný. Z Hradiště se nám naskytne výhled na město, mimo jiné na průmyslové haly v Doudlevcích.

14. Železniční doprava

Přes velký rozvoj automobilismu si železnice zachovává své místo v dopravě. Je tomu dobře, neboť v porovnání s automobilovou a le­teckou dopravou produkuje nejmé­ně škodlivých emisí a to jak v osobní tak i nákladní dopravě. Právě u ná­kladní dopravy je ale rozdíl opravdu markantní – nákladní železniční do­prava vyprodukuje pouze 0,2 % CO2 z objemu produkce emisí auto­mobilové nákladní přepravy. Bylo by proto vhodné co nejintenzivněji využít stávající síť železnic a ulevit tak našim silnicím a lidem žijícím v jejich blízkosti od nekonečných šňůr kamionů.

15. Koterovská náves

Koterov je asi nejvíce znám svou ma­lebnou návsí se zachovalou lidovou architekturou. Patrně nejzachovalejší a nejpůvabnější na Plzeňsku. Citlivý vztah k ochraně architektury může být blízký i ochraně přírodních hod­not. Obojí oceníme ne­jen my ale, a to možná ještě více, i budoucí generace. Chraňme tedy i návesní zeleň, stará stavení lidové ar­chitektury spolu se staletou lípou na návsi je přece tou nekrásnější kombinací.

16. Zastávka autobusů č. 22 a 51, Koterov

Jméno Koterov je v Čechách dosti ojedinělé, neboť je tzv. vlastnické­ho původu. Historická osada totiž byla pojmenována podle tehdejší­ho vlastníka Kotery nebo Kotory. V historických pramenech název vesnice kolísá mezi jmény Koterov a Kotorov. Dnes již „Koterov“ byl vždy zemědělskou osadou a v in­tenzivním zemědělství v okolí je pokračováno dodnes. Dále se rozrůstá výstavbou nových domů, které však, a to je velmi cenné, nijak nenarušují historické jádro návsi. Z leteckého snímku je krásně patrné harmonické paprsčité rozložení historických statků okolo návsi. Volné prostranství - ná­ves s kapličkou nebo rybníčkem je možná to, co nové zástavbě, obzvláště té satelitní, chybí. Lidé žijící na vesnicích už na návsi řeknou, jsem doma. U nových zástaveb to člověk většinou cítí v momentě, kdy se promotá čtvercovou sítí silniček a zavře za sebou branku svého plotu.

Trasa č. 8, Koterov - Doubravka , délka 9,5 km

1. Zastávka autobusů č. 22 a 51, Koterov

Z leteckého snímku se nám krásně ukazuje citlivé zasazení obce do krajiny. Její okraje jsou obklopeny přírodní zelení, která vytváří přirozený přechod mezi krajinou a zástavbou. Další věc, která u nových zástaveb chybí a o kterou bychom mohli usilovat. Častým obrázkem totiž je orná půda, metr trávního porostu a hned zídka z umělého kamene a za ní anglický trávník okolo domu. „Krajina a krajinotvorba“, to je další publikace kterou si můžete vyzvednout v našem Informačním centru v Prešovské 8 v Plzni.

2. Koterovská lípa

Koterovská lípa roste na ostrově mezi řekou Úslavou a náhonem starého mlýna. Jde o soukromý pozemek a tak navštívit ji je možné jen po dohodě s vlastníky. Hezký pohled na ni je ale i z protějšího břehu. Vyhlášena památ­ným stromem byla roku 1979 pro své stáří – 260 let a pro svůj vzrůst. Má téměř kulovitou korunu a nejsilnější kmen z plzeňských lip s obvodem přes 6 metrů. Okolo stromu je vymezeno ochranné pásmo o poloměru 8 metrů. V něm jsou zakázány jaké­koli činnosti, které by strom mohly poškodit. Toto pásmo má každý památný strom. Buď je vyměřeno a stanoveno úřadem, nejsou-li ale speciální požadavky na jeho velikost, jedná se o kruh desetinásobku průměru kmene ve výšce 130 cm nad zemí.  Buďme rádi, že jsme zemí, která pamatuje i na takovéto věci. Kéž by ale nastala jednou doba, kdy úcta ke starým stromům bude všeobecnou samozřej­mostí. I dnes se najdou tací, kteří několik set let starý strom zapálí. Takovým byla za vlády Karla IV. ruka uťata…

3. Limnigrafická stanice Koterov

Limnigrafické stanice zaznamenávají výš­ku hladiny průtoku v čase, pomocí plováku nebo dnes modernější metodou – vysíláním ultrazvuku na hladinu a výpočtem veličin odrazu. Moderní limnigrafické stanice tak mohou varovat území osídlené níže na toku před bleskovými povodněmi. Systém stanice při zjištění rychlého nárůstu hladiny automa­ticky rozešle SMS zprávy hasičům a dalším složkám. Bleskové povodně jsou novým tématem v oblasti životního prostředí, dů­sledky každý rok pocítí čím dál tím více lidí. Příčin je mnoho, velké holoseče lesů, rozsáhlé lány vyčerpané zemědělské půdy a také vymírání půdního mikroedafonu – mikroskopického života v půdě, který má v konečném důsledku vliv i na zasakování vody. Ke svému životu tedy potřebujeme opravdu i ty nejmenší. Data koterovské stanice můžete sledovat on-line na na tomto odkazu (zde).

4. Transformátorová stanice Koterov

V domácnostech spotřebováváme elektric­kou energii většinou o nízkém napětí 230 V. Při této hladině napětí by ale byly při trans­portech energie z elektráren na elektrické vedení velmi vysoké ztráty. Proto je elektřina na velké vzdálenosti vedena s vysokým na­pětím a nízkým proudem. Tyto hodnoty pro elektřinu v domácnostech musí být ale přes­ně naopak. A právě k tomu slouží takovéto a jim podobné transformátorové stanice.

Od vyrobení elektřiny, přes její transport až nakonec její „vyústění“ v zásuvce u nás doma provází obrovské ztráty. Je tomu tak, že ze 100% energie vyrobené v elektrárně jakékoliv elektrárně k nám doputuje pouze 30%. Ztráty jsou tedy 70% pokud se bavíme o velkých elektrárnách kde jsou pak nutné velké transporty vysokým vedením s transformátorovými stanicemi a rozvodnami. Publikaci o energii pro Vás právě připravujeme.

5. Vrby u Koterova

Dvě mohutné vrby na loukách za Koterovem jsou krásnými soli­térami – tedy samostatně stojící­mi stromy. V prostoru rozlehlých nivních luk působí obzvláště monu­mentálním dojmem. Takové stromy oceňují i draví ptáci, kteří z nich mohou pozorovat dění v okolí. Dal­ší z typů zeleně, o jehož zachování bychom se měli snažit. Zkusme k tomu vychovávat naše děti, třeba i prohlížením obrázků od Josefa Lady a pak zavedením do reálných míst, kde takové obrazy ještě jsou… i tam, kde už nejsou… Tématu ochrany přírody se týká další z našich publikací „Ochrana přírody – přežití mě, tebe i celého lidstva“ kterou si můžete vyzvednout v našem Informačním centru v Prešovské 8 v Plzni.

6. Jez u Božkovského ostrova

Jez u Božkovského ostrova může být příjemným místem k posezení za letních dnů. Stejně to vidí i ně­které skupinky lidí, kteří po sobě v okolí ohniště zanechají poházené odpadky a v popelu spečené plastové lahve. Ostrov samot­ný je vhodný k procházkám i aktivnímu odpočinku. Bož­kovská náves je opět krásným příkladem lidové architektury.

7. Švábinská vyhlídka

Asi jeden z nejširších pohle­dů na Plzeň. Ti, kteří prošli Plzeňský okruh celý, nejlépe v jednom kuse, zde mohou z části vidět velikost celého okruhu a pohlédnout na mís­ta, kterými procházeli. Pro dobrou orientaci je zde instalován pěkný, pohledový nákres panoramatického výhledu. Vidí­me Plzeň se svými krásami i místy méně pěknými, které ovšem k životu ve městě potřebujeme. Snažme se tak, ať nám tato místa více pomáhají, než škodí. Opět můžeme vidět, tentokráte po levé straně, dvojici komínů Plzeňské energetiky, kdy nižší komín snížil produkci emisí podniku o 60% a na pravé straně nejvyšší komín Plzeňské teplárenské, ve které je 1/3 energie vyráběna z obnovitelného zdroje, konkrétně spalováním biomasy. Využívání obnovitelných zdrojů souvisí s ochranou klimatu. Tímto problémem se zabývá publikace „Klima a jeho změny“ kterou si taktéž můžete vyzvednout v našem IC v Prešovské 8.

8. Světelné znečištění

Doputujeme-li na toto místo za tmy, můžeme také pozorovat zdro­je tzv. světelného znečištění, které je dobře patrné, když například přijíždíme za tmy k městu a Plzeň samotnou ještě nevidíme ale světelnou „kopuli“ nad ní již ano. Mohlo by se zdát, že jde o nepod­statnou věc, že když spíme, máme zavřené oči, není žádný problém. Již je ale vědeckým výzkumem doloženo, že nemáme-li při spánku dostatečnou tmu, nevytváří se nám hormon melatonin, vytvářející se právě pouze za tmy, který výrazně pomáhá proti vzniku rakoviny. Je to obtížné, ale zkusme hledat jiná řešení než tlustší a tlustší ro­lety. Světelné znečištění samozřejmě výrazně škodí také zvířatům i rostlinám a omezuje astronomická pozorování hvězdné oblohy. Bylo by třeba tedy regulovat světelné reklamy a osvětlení reklamních ploch a alespoň u nového pouličního osvětlení vybírat takový typy, které svítí na zem a ne lidem do oken a do nebe...

9. Obchodní centrum na Rokycanské

Další z obrovských nákupních center v Plzni. Můžeme popřemýšlet, co nám přinášejí a co zas naopak berou a to nejen nám, ale hlavně našim zemědělcům a výrobcům spotřebního zboží, když české vý­robky jsou v nich mnohdy menšině. Buď jsou trhem vedeným těmito giganty zlikvidováni, nebo přinuceni k výkupním cenám tak nízkým, že jsou na hranici své existence. Pokud bychom raději kupovali české po­traviny a tuzemské výrobky, pomohli bychom sobě, výrobcům i eko­nomice a ekologii našeho státu. Daně by zůstaly v naší státní kase, pracovních příležitostí by bylo více a kamionů na silnících a emisí a škodlivin všude kolem nás i v nás méně.

Co je zde možné ocenit je parkovací plocha nezabírající okolí, ale umístěná v přízemí OC. Bohužel přístup pro pěší je zde naprosto nevyhovující, až nebezpečný (r. 2011). Ohromná plocha střech by se opět nabízela pro umístění solární elektrárny.

10. Parkoviště mezi Židovským hřbitovem a obchodním centrem

Ukázkový příklad dobře řešeného parkovi­ště. Plocha pro stání vozidel je vytvořena ze zatravňovacích dílců, které přinášejí do města další zelenou plochu s možností vsakování dešťů. Parkoviště má bohatou výsadbu stromů vhodně voleného druhu. Je jím platan javorolistý, který dorůstá ohrom­ných rozměrů, ale jeho koruna je velmi stabilní a tak nepřináší téměř žádné riziko pádem ani drobnějších větví. Stromy působí příjemným dojmem, poskytují stín, vyrábí kyslík a pohlcují CO₂ i ohromné množství prachu a také hluk. Navíc zde rostou ve vyvýšených záhonech, což jim poskytuje ochranu před utužením půdního profilu a před nárazem automobilu (samozřejmě musí být stromu zajištěn dostatečný prostor pro růst kořenů). Až se koruny stromů zcela prolnou, nebude zde velké­ho rozdílu mezi slovy park a parkoviště. Pokud by se budovala takováto parkoviště všude, kde jsou k tomu příhodné podmínky, mohlo by to nakonec znamenat více parkovišť – více zeleně ve městech. Celkově  by se ale měla doprava ve městech ubírat směrem ke kvalitní veřejné městské dopravy a tím k úbytku osobních automobilů v městském prostředí. Mnoho ze zmíněného se týká problematiky ovzduší. Více informací naleznete v brožuře „Ovzduší aneb co dýcháme“ kterou si můžete vyzvednout v našem Informačním centru v Prešovské 8 v Plzni.

11. Ústřední hřbitov a Židovský hřbitov Plzeň

Oba dva hřbitovy jsou ekologicky velmi cen­ným prvkem díky velké, kompaktní ploše vzrostlé zeleně. Jsou tak domovem mnoha druhům ptactva a savců, například ježkům a veverkám. Plzeň, ač průmyslové město, je na zeleň relativně bohatá, v jiných městech tomu tak ale nebývá a hřbitovy jsou pro ně oázou zeleně. Je otázkou, zda tomu nebude brzy podobně i v této lokalitě, pokud by došlo k zastavění okolních ploch. Hřbitovy bývají taktéž součástí územního systému ekologické stability – ÚSES. Podrobnosti o tomto systému naleznete na tomto odkaze (zde).

12. Krematorium Plzeň

V dnešní době kremace výrazně převyšuje pohřbívání do zemně. V životním prostředí, které je oprav­du vším co nás obklopuje, ne jen ně­jakým abstraktním ochranářským pojmem, je tak řešena i tato oblast. Při kremaci totiž dochází k uvolňo­vání rtuti z „tmavých“ amalgamo­vých zubních plomb do ovzduší. V Evropské unii je tak za rok do ovzduší kremací uvolněno neuvě­řitelných 14 tun rtuťových výparů. Taktéž za jeden rok je v EU při výrobě těchto plomb vyprodukováno 109 tun odpadní rtuti. To vše se v koloběhu látek sčítá a v nejvyšší koncentraci ukládá na vrcho­lu potravního řetězce – v tělech dravců. Nejvíce jedovaté rtuti tak v sobě mají dravé mořské ryby. Ty potom zkonzumuje člověk a pozře tak tu nejvyšší možnou dávku.

Moře a oceány se v současnosti stávají jakousi globální, neřízenou skládkou. A to jak rozpuštěných a kapalných nebezpečných látek tak i odpadů tuhých. Velkým problémem jsou igelitové a jim podobné odpady z kterých se v mořských proudech tvoří víry do kterých se mořští živočichové zamotávají a hynou. Současně dochází pro plasty agresivní mořskou vodu k jejich narušování a vychovávání pro život v moři jedovatých látek které život v něm zabíjí. V konečném důsledku se plasty rozpadají na prvogranule z kterých byly výrobky vyrobeny ty spolu s běžnou potravou – planktonem, v obrovském množství konzumují mořští savci - velryby.

13. Děti a příroda

Obyčejný „divoký“ potok blízko zástav­by nebo přímo v ní je cenným prvkem životního prostředí ale také dobrým vý­chovným prostředkem pro děti. Mohou si zde hrát, stavět hráze, posílat lodičky a nenásilně vlastní cestou tak získávat kladný vztah k přírodě. Nezlobme se na ně proto, když přijdou zamazané od bahna. Lepší bahno na šatech než znuděnost doma a krev v po­čítačových hrách… V současnosti už je opravdu pomalu vzácnost vidět děti, jak si hrají v lesíku za domy nebo třeba i jen venku na sídlišti. Snad všechny hry se přesunuly na obrazovky počítačů a ty kolektivní pak probíhají přes webovou síť...

14. Potok mezi Hřbitovní a Hrádeckou ulicí

Zdejší potok má pestré břehové porosty, jejichž všeobecný význam je popisován v průvodci trasy č. 4. Na některých březích, v přecho­du vody a souše, můžeme spatřit spousty drobných červeně zbarve­ných kořínků. Ty většinou patří stromu olši a barva je výsledkem mykorhizy – soužití mezi houbami na koře­nech vyšších rostlin. Takováto symbiosa přináší stromům větší schopnost přijímání vody a živin a houba „na oplátku“ dostává např. cukry jako zdroj energie.

15. Lokální výtopna Doubravka

Poslední funkční lokální výtopna, dříve tzv. špičkový zdroj, tj. zdroj, který fungoval bě­hem nejvyšší spotřeby a nutnosti přitápět. Dnes (r. 2011) slouží jako studená záloha – záložní zdroj, který ale již několik let nebyl využit. Osud této výtopny je již pravděpo­dobně také zpečetěn a dojde k její likvidaci. Tento text je obsažen v tištěném průvodci Plzeňským okruhem. A ten se stal již historickým materiálem, neboť výtopna byla již „srovnána se zemí“. Teplo do většiny plzeňských domácností je produkováno a vedeno tzv. centralizovaným systémem – výrobu tepla zajišťují dvě pro­vozovny – Plzeňská teplárenská a Plzeňská energetika. V případě havárie a výpadku jednoho ze zdrojů, by vytápění celé Plzně měl pokrýt zdroj druhý.

16. Konečná trolejbusu č. 16, Doubravka – Zábělská

O trolejbusové dopravě je psáno na začátku tohoto článku – v bodě 1 trasy č.1. Kousek nad konečnou je sběrný dvůr opadů pro Doubravku a okolí. Opět více informací naleznete v publikaci „Odpady – víme co s nimy“ kterou si můžete vyzvednout v našem informačním centru v Prešovské 8 v Plzni. Seznam sběrných dvorů naleznete na našich stránkách ENVIC na tomto odkaze (zde).

Všem co Plzeňský okruh prošli gratulujeme a těm co se na něj teprve vydají přejeme šťastnou cestu. ENVIC, občanské sdružení.