Plzeňský okruh – webová verze nemapových částí průvodců , 1. - 3.trasa

Webová verze nemapového obsahu průvodců Plzeňským okruhem s větším množstvím informací a fotografií, které se do tištěných průvodců nevešly. Rozvržení a nadpisy jednotlivých bodů odpovídají zastavením v informačně-mapové, graficky zpracované (tištěné nebo ve formátu PDF ke stažení) podobě průvodců Plzeňským okruhem.

Trasa č. 1, Dobravka - Košutka, délka 13 km

1. Konečná trolejbusu č. 16, Doubravka – Zábělská

Trolejbusová doprava má v Plzni dlouhou tradici. Z klasických typů hromadné dopra­vy je k životnímu prostředí tou nejšetrnější. Mimo jiné díky tomu, že ač zdroje pro výro­bu elektrické energie jsou zpravidla fosilní, jejich původ bývá lokální a tím odpadají emi­se z dlouhých transportů, skladování a pře­čerpávání pohonných hmot. Všeobecně trolejbusová doprava vznikla jako kompromis mezi dopravou autobusovou a tramvajovou. Největší rozmach trolejbusové dopravy nastal v polovině 20. století. Následně však přišel velký rozvoj autobusů a trolejbusy se dostaly v MHD na úplný okraj. Následovala ale ropná krize a ta trolejbusovou dopravu vrátila zpět do popředí.

2. Vodní nádrž Na Rybníčku

Vodní nádrž v ulici Na Rybníčku je kla­sickou ukázkou požární nádrže. V ne­dávné době prošla rekonstrukcí, je tvořena z přírodního kamene, což je o mnoho vhodnější materiál nežli dříve často používané betonové prefabrikáty. I tak se jedná o ekologicky velmi nesta­bilní plochu, tyto nádrže se musí navíc pravidelně čistit, přesto je její přínos pro okolní živočichy nesporný a můžeme-li nějaké zachovat, učiňme tak. Slouží například jako příle­žitostný biotop pro vodní ptactvo, útočiště obojživelníků i jako pítko a koupadlo pro ptactvo zpěvné. Bývají také jakými si středobody obce nebo části zástavby, rozlehlejším prostorem společným všem obyvatelům, orientačním bodem i místem k setkávání. Jde tak o jeden z prvků nových satelitních zástaveb, který je zde v absenci a možná že právě i z tohoto důvodu působí tyto celky méně příjemněji a vlídněji, nežli vesnická zástavba.

3. Park V Potoční

Park byl založen v roce 1942 skaut­skou skupinou. Po velmi citlivéundefined a vy­dařené obnově získal čestné uznání v Grand Prix architektů 1998 v kate­gorii krajinářská architektura a zahrad­ní tvorba. Park je velmi příjemný a zá­roveň přírodě blízký a to i z důvodu výrazně nižší chemické údržby, než která je používána u intenzivně udržovaných parků s anglickými trávníky, květinovými záhony a stříhanými živými ploty. Parková úprava velmi vhodně využívá terénní podmínky místa, navazuje na ně a zdařile je rozvíjí. Využívejme možností zapojovat se do vytváření parků a preferujme takovéto přírodě blízké parky. Z vyhlídky je také pěkný  dpohled na kopec Chlum s rozhlednou na vrcholu.

4. Soutok Úslavy a Mže, Kostel sv. Jiří

Velmi cenná lokalita z přírodního i rekreační­ho hlediska v oblasti soutoku Úslavy a Mže (vzniká Berounka) s kostelem sv. Jiří. Posta­ven byl již v roce 992 a je jednou z nejstar­ších staveb svého typu v ČR. Okolní břehové porosty a záplavové louky jsou velmi cen­né, s pestrým výskytem chráněných druhů ptactva. V prostoru rezervních ploch pro čis­tírnu odpadních vod dokonce nalézá zimovi­ště i orel mořský. Ukazuje nám to tedy, že i takovéto lokality v blízkosti průmyslových ploch mohou být velmi důležité. Okolní porosty skýtají také původní i obnovené tůňky s výskytem vzácných obojživelníků. undefinedO důležitosti tůněk se dočtete na informační tabuli okolo které vede naše trasa. K tématu voda a životního prostřední včetně informací o čistírnách odpadních vod se dozvíte v naší publikaci „Voda ve službách člověka“ kterou si můžete vzít v našem informačním centru v Prešovské 8 v Plzni.

5. Lávka přes Berounku

Lávka přes Berounku spojuje Doubravku s Bí­lou Horou v místech zimoviště vodního ptac­tva, kde právě v zimě můžeme spatřit až stov­ky vodních ptáků. Přímo na lávce, za podpory Nadačního fondu města Plzně – Zelený po­klad, bylo instalováno 20 informačních cedulí o zdejší lokalitě a volně žijícím ptactvu. Každý návštěvník této lokality si tak může sám určit četné druhy ptactva, které zde určitě spatří. Naučné cedule vytvořila Záchranná stanice živočichů Plzeň. Více se dozvíte přímo na stránkách organizace (zde).

 6. Vyhlídka na Velký bolevecký rybník

Na vyhlídku na „Bolevák“ se při cestě z Bílé hory nejlépe dostaneme, odbočíme-li u závory doprava, na pěšinku vedoucí vzhůru do lesa. Vyhlídka přináší působivý pohled na rozlehlou plochu vodní hladiny, hradbu zde typických borových lesů a z nich vystupující štíty pane­lových domů. Samotná zastřešená vyhlídka je hodnotná díky poskytnutí velmi pěkného a ši­rokého výhledu, přičemž sama z jiných míst vidět téměř není. Cesty k ní jsou navíc dobře chráněny proti vodní erozi.

 8. Velký bolevecký rybník „Bolevák“

Je největším z Bolevecké soustavy a 5. v Plzeň­ském kraji, jeho velikost je přes 53 ha. V součas­né době je jeho ekosystém přeměňován z ryb­ničního typu na jezerní a to hlavně za účelem zkvalitnění vody pro rekreační koupání. Prostřed­kem je obměna vodních rostlin a ryb (je navyšován počet dravých ryb) a úprava vody pomocí koagulantů na bázi hliníku. Tyto postupy mimo jiné eliminovaly výskyt sinic, voda se teď za jasného počasí zdá azurově modrá a viditel­nost pod hladinou se pohybuje okolo 3 m.

9. Hráz Velkého boleveckého rybníka

U Boleveckého rybníka nalezneme celkem tři pa­mátné duby letní. Pravděpodobně se jedná o pů­vodní osázení hráze z 15. stol. Nejpůsobivějším z nich je dub rostoucí na začátku hráze směrem od Bolevce. undefinedJeden z jeho kmenů byl v minulosti poškozen požárem, nebyl však odstraněn a díky citlivému ošetření a konzervaci můžeme jeho působivé torzo obdivovat až doposud. Zkusme se dívat i na jiné stromy podobně, aby i příští ge­nerace mohly obdivovat podobné velikány.

10. Památná Borovice U Sádek

Památných jehličnatých stromů je u nás velmi málo. U sádek nedaleko rybníka Košináře ale tako­vý jehličnan je – borovice lesní, která byla vyhláše­na památným stromem díky svému stáří, velikosti, dobrému zdravotnímu stavu a estetické hodnotě. Její stáří je odhadováno na 150 let. Takových stro­mů by ale mohlo být víc… podat návrh na památný strom může každý občan nebo občanské sdružení. V návrhu na vyhlášení je zapotřebí uvést mnoho údajů. Jaké, se dozvíte na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, konkrétně na tomto odkazu (zde).

11. Rybník Košinář

Průtočný, rekreační a rybochovný rybník, jehož jméno má historii v dřívějším pěsto­vání vrb pro košíkářské účely. Pod hrází se nachází cenný biotop olšin s bylinným pod­rostem a vlhkými loukami. Dnes už tu koší­kářskou vrbu najdeme stěží, jinde ale ano, a tak věřme tomuto tradičnímu materiálu a pořizujme si košíky a pomlázky z českého proutí, namísto neekolo­gického dovozu z východu. Do české krajiny vrby neodmyslitelně patří a jsou i ekologicky vhodnou dřevinou. To co bylo dříve naprosto běžnou součástí našich rybníků a potůčků – vrby zapěstované na tzv. hlavu, právě za účelem sběru košíkářského proutí, dnes pomalu známe jen z Ladových obrázků.

12. Senecký rybník „Senečák“

Oblíbený rybník o rozloze 7,4 ha využívaný pro rekreační koupání, současně má ale i funkci rybochovnou. V zálivu se nachází ol­šiny s mokřadně bažinatým cha­rakterem, které skrývají ekologic­ky stabilní společenství vysokých ostřic, které je v západních Čechách dosti ojedinělé. To vše na dohled vzdálenému sídlišti.

13. Arboretum Sofronka

Po dřevěném můstku projdeme lesem lužní­ho typu. Po levé straně můžeme zajít k malému rybníčku. Arboretum bylo založeno roku 1956 za účelem výzkumu a šlechtění borovic. Od za­ložení arboreta do současné doby bylo na ploše cca 22 ha vysázeno 61 druhů borovic z celého světa. Je světovým unikátem a jeho hodnotu a důležitost utvrzuje zapsání v mezinárodním seznamu nejvýznamnějších botanických za­hrad a arboret. Je možné jej navštívit samo­statně a projít si naučnou stezku nebo se zú­častnit exkurze s odborným výkladem. V arboretu opravdu nalezneme spousty zajímavých a vzácných borovic, ohromí i obří a těžké šišky napadané pod některými stromy. V současné době arboretum spadá pod Správu veřejného statku města Plzně – SVSMP. Internetové stránky arboreta (zde).

14. Kamenný rybník „Kameňák“

Další hojně navštěvovaný rybník soustavy. Jeho rozloha i s rákosinami, které jsou do­movem mnoha druhů živočichů, činí 7,5 ha. Rybník se svým charakterem blíží spíše jeze­ru a jeho voda, zbarvená do temných odstínů z výluhů z okolních rašelinišť, je blízká jezerům ve Finsku. Část okolí je citlivě upravena pro rekreační využívání. S rybníkem těsně sousedí přírodní rezervace Kamenný rybník. Předmětem ochrany je zachované rašeliniště s cenou florou i faunou. Více na stránkách Magistrátu města Plzně, Odboru životního prostředí (zde).

15. Třemošenský rybník

Další z rekreačních rybníků, zvaný též Židovský. Na trase od „Kameňáku“ můžeme minout pís­kovcová skaliska a nad samotným rybníkem se vypíná návrší, z kterého můžeme opět sledovat zdařilou symbiózu sídliště s přírodou. Rybník původně sloužil sedlákům z nedaleké Třemošné ke kou­pání dobytka a patrně proto byl na počátku dru­hé světové války určen jako jediné možné kou­paliště pro Židy, proto také též používaný název Židovský. V roce 1965 se nad Plzní prohnala ne­bývalá průtrž mračen a nadprůměrný odtok podemlel silnici na hrázi i přilehlou trať na železničním náspu. Na břehu blíže sídlišti jsou pěkné mokřadní porosty včetně mohutně vzrostlých olší.

16. Rybník Nováček

Byl založen jako poslední z původních středově­kých rybníků soustavy. Nesl jméno Nový, dnes je také používaným jménem Nadýmáček. Původně sloužil jako sádka, dnes je jeho hlavní funkcí za­držování a čištění vody z „Šídlováku“ procesem usazování. Snad více než lidmi je ke koupání vyu­žíván pejsky. Okolo rybníku jsou rozsáhlé porosty orobince, vytvářející dětmi oblíbené „doutníky“. Ty vytvářejí s dalšími porosty mokřadní společenstvo s pestrým zastoupením života. S panelovými domy v zádech tak mů­žeme sledovat třeba vážky, žáby a mnoho druhů ptactva.

17. Šídlovský rybník „Šídlovák“

Velmi oblíbený rybník pro rekreaci plaváním a bruslením. Hojně navštěvovaný okolními ZŠ z přilehlých sídlišť, pro svůj zachovaný přírodní charakter a bezprostřední blízkost zástavbě. Prochází tudy také Sigmondo­va naučná stezka, spojující nejzajímavější lokality v okolí. Snažme se, ať příroda tak blízko města zůstane i zde zachovaná. Na břehu vzdálenějším od sídliště můžeme spatřit základy bývalé dětské ozdravovny. Na hrázy, přes kterou se dostaneme pohodlnou cestou ke Kamennému rybníku, rostou mohutné borovice.

18. Rybník U Ledárny

Rybník se zajímavou historií – původně byl totiž napouštěn pouze na zimu a sloužil pro zásobování plzeňských hostinců ledem. Přes léto byl vypuštěný a využíván jako lou­ka pro pastvu dobytka. Nad rybníčkem se nachází areál cvičiště dobrovolných hasičů, s dalšími dvěma ryb­níky. Dnes je jeho význam hlavně krajinář­ský a je oblíbeným místem vycházek s malými dětmi. Na hladině se během léta objevují půvabné květy leknínu bílého. V těsné blízkosti jsou také terénní pozůstatky po těžbě pískovce.

19. Rozvalená hráz

Nad rybníky u ledárny se nachází již zaniklý ryb­ník, kde se můžeme postavit do rozvalené hráze a nevšedně pohlédnout vzhůru na betonové sta­vidlo. Rybniční prostor postupně zarůstá vegetací, vytváří se zde mokřadní společenstvo s vydatným potůčkem čisté vody. To, že jsme na samém okraji sídliště, poznáme bohužel asi nejen navátými od­padky. Ty čas od času ale zmizí – někdo je občas vysbírá…

 20. Klotzův rybníček

Zarůstající rybníček v blízkosti areálu sportov­ní střelnice a zahrádkářské kolonie. Pochází z doby, kdy zde stávala slavná kruhová Klotzova cihelna, která ve své době dodávala ty nejkva­litnější cihly na stavbu důležitých budov Plzně. Tak jako spodní zarůstající rybníček v létě příz­nivě ovlivňuje okolní klima rozpáleného sídliště chladnějším a vlhkým vzduchem. Nehleďme proto na tyto plochy jako na nevzhledné „budiž­kničemu“. Jsou i místem pro život mnoha rostlin a živočichů. Nad tímto územím vedou dráty vysokého napětí, kterým možná můžeme děkovat za to, že zde neprobíhá žádná výstavba. Současně z tohoto důvodu bývá stromová vegetace pod vedením vyřezávána. To se pak v rybníčku někdy objeví i kosatce žluté.

21. Vodojem a vysílače na Sytné

Na vrchu Sytná a v jeho okolí nalezneme několik vysílačů, které převážně slouží pro sítě mobilních telefonů. Nejnižší vysílač nejblíže lesu vlastně ani není vysílačem, velká deska na jeho vrcholu sloužila k odrazu a nasměrování vln. V oploceném areálu se skrývá podzemní vodojem s ob­jemem 12 000 m3, jeden ze tří nejdůležitějších v Plzni. Zajišťuje dodávku vody do výše položené části Košutky a dále směrem na Třemošnou a Chotíkov. undefinedDále se nám zde otevře také pohled z výšky na ohromnou rozlehlost střechy nákupního centra. Zde pak můžeme přemýšlet nad tím, proč máme solární elektrárny na úrod­ných polích a takovéto střechy jsou zcela nevyužity. S umístěním solárních panelů je však zapotřebí počat již při tvorbě projektu budovy.

22. Konečná autobusu č. 30, Košutka – Krašovská

Košutka je sídliště městského obvodu Plzeň 1, nazývaného také Se­verní předměstí. Z plzeňských obvodů má řadu prvenství – nejvíce obyvatel – přes 50 tisíc, nejčistší ovzduší, nejvíce rybníků i nejvíce ploch s rekreačním zázemím.

Trasa č. 2, Košutka - Křimice, délka 9,5 km

1. Konečná autobusu č. 30, Košutka – Krašovská

2. Sběrný dvůr pro ÚMO Plzeň 1

Užitečnost sběrných dvorů je nespor­ná. To, co je pro nás již nevyužitelný odpad, dokážou jiní zpracovat a dále využít. Je to tedy ekonomické i ekolo­gické. K likvidaci do sběrného dvora můžeme mimo jiné zanést také nebezpečný odpad, jako například sta­ré barvy, úsporné žárovky nebo třeba rozbitý rtuťový teploměr, neboť nic z toho opravdu do smíšeného odpadu nepatří. Dále jsou přijímány staré léky, elektronika anebo také šaty, které můžeme vložit do kon­tejneru Červeného kříže. Více o problematice odpadů včetně oblasti jejich třídění a recyklace se můžete dozvědět z našeho informačního materiálu „Odpady, víme co s nimi“ kterou si můžete vyzvednout v našem Informačním centru v Prešovské 8 v Plzni. Seznam sběrných dvorů naleznete na našich stránkách ENVIC na tomto odkazu (zde).

3. Parkoviště obchodního centra na Úněšovské

Obrovská plocha parkoviště, s mizivou výsadbou zeleně. Můžeme u něj postát a po­přemýšlet, jak bychom takovouto plochu vyřešili my. Zda výsadbou stromů, pergola­mi, zelení v nádobách či snad zastřešením solárními panely, což je určitě lepší varianta než „polní elektrárny“. Takovéto využití by si na tak rozsáhlých a jinak již nevyužitelných a i esteticky požkozených plochách dotační podpo­ru zasloužilo více.  Dobrým příkladem je ale noční osvětlení parkovi­ště, kdy lampy svítí pouze z ¼ a způsobují tak pouze malé světelné znečištění. To ale bohužel dohání reklamní osvětlení samotného OC. Naopak na velmi pěkný příklad parkoviště  uvidíme na trase č.5 na Doubravce.

4. Cesta na Sylván

Cesta na Sylván nám nabídne mnohé. Další pohled na obchodní centrum z jiného úhlu, pohled na budovu hasičů, jeden z dalších ko­šuteckých vysílačů a okrajové řady panelových domů. Pohled na to vše vyvolává různé pocity, ale kdo ví, jednou bude třeba i takováto zástavba v podobném postavení, jako je dnes Bolevecká náves. Samotná, mnohdy rozbláce­ná polní cesta se může zdát jako něco zcela nevhodného, avšak nedochází-li na ní k erozi a není-li ji potřeba intenzivně využívat, letní louže se mohou stát místem k životu, zde například skokanu hnědému.

To je jedna z našich nejběžnějších žab, bohužel ale i její populace se snižuje. Život skokana hnědého není trvale vázán na vodní plochy, mimo rozmnožování tak příležitostně uvítá právě i taková to místa – polní louže. Samozřejmě vhodnějším řešením by byl opětovný návrat tůněk a mokřadů do naší zemědělské krajiny.

 5. Elektrické vedení v krajině

Sloupy s vedením vysokého a velmi vysokého napětí jsou až na některé oblasti v naší krajině téměř všudypřítom­né. Staly se její součástí a ně­kde je už téměř ani nevnímá­me. Skoro každý asi ale uzná, že v krajině jde o prvek rušivý, ale prozatím nenahraditelný. Elektrickou energii z velkých elektráren využívá drtivá většina z nás. Při stavbě nového vedení je už dnes hle­děno i na estetický vliv v krajině, ale v dobách komunistické éry byly některé z tras vedení do krajiny projektovány naopak tak, aby v ní byly co nejdominantnější a „dávaly všem na odiv“ náš nezadržitelný růst a bohatství.

Volba trasy elektrického vedení je nesmírně složitý proces, kdy elektrické vedení je třeba vést v co nejkratší délce, to znamená v dlouhých rovných úsecích, neboť čím kratší vzdálenost, tím menší ztráty energie, což je ekonomický i ekologický aspekt. V oblastech, kde je krajinný ráz nadřazen i této zásadě, jsou ale na­lézána i jiná řešení. Současně je potřeba pod vedením udržovat porosty v nízké výšce, neboť při vrůstání stromů do vedení dochází svodem ke ztrátám elektrické energie, tudíž k potřebě tuto ztráty dohnat navýšením výroby za logického navýšení ceny i emisí.

6. Křížek pod Sylvánem

Křížek mezi dvěma stro­my, u cesty, v polích. Jedna z věcí, která dělá českou kra­jinu tak půvabnou. Chraňme tyto krajinářsky významné prvky i jejich okolí, než nám tento odkaz předků zcela zmizí. Na podstavci křížku je text, jehož obsah se můžete pokusit rozluštit…  Nejde pouze o estetický prvek, ale i o orientační bod pro nás i živočichy, na stromech a okolí je četný výskyt hmyzu, na to je vázán výskyt ptactva a mohlo by se pokračovat dále.

7. Vrch a rozhledna Sylván

Ze Sylvánského vrchu se nám nabízí široký rozhled na velkou část Plzně přes sídliště Vinice. Je zde i vysílací věž mobilního ope­rátora s veřejnosti přístupnou vyhlídkovou plošinou. Za dobré viditelnosti můžeme do­hlédnout až k vrcholkům Šumavy, Českého a Slavkovského lesa. Z města pak nemůže­me v levé části přehlédnout největší komín, patřící Plzeňské teplárenské, která vyrábí 1/3 veškeré energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE), konkrétně spalováním biomasy a to dřevěné štěpky se značným podílem odpadní dřevní hmoty, což je ekologičtější i ekonomičtější varianta než cíleně pěstvané energetické plodiny. Uprostřed vidíme areál Ško­dy a napravo dvojici velkých komínů závodu Plzeňské energetiky. Nižší komín je součástí nového zařízení, které snížilo produkci emisí o 60 %. Ne vždy tedy znamená další nový ko­mín více znečištění, zde je to naopak. Podrobnosti o nové odsiřovací jednotce se dozvíte na tomto odkazu (zde).

8. Čertova kazatelna

Čertova kazatelna jeologickou zajímavostí vyhlášenou přírodní památkou. Jsou to až 22 m vysoké pískovcové skály z období karbonu (asi 354 milionů let zpátky). Bohužel stačilo posledních 100 let a emise průmyslové Plzně a provozování horolezectví přes jeho zákaz stačilo skály výrazně poničit. Známé jsou pro své roztodivné tvarová­ní, způsobené vodní a větrnou erozí. Naše cesta však vede po koruně skal a tak místo tradičního pohledu na skály samé se nám ukáže vý­hled na čtvrť Skvrňany, niva řeky Mže a v době sezóny podle zelí na polích poznáme, že nejsme daleko od Křimic. Jedna z nejhorších věcí pro pískovcové útvary je lidská moč…ta je také jedním z hlavních důvodů poškození Karlova mostu v Praze. Krásné jsou nejen skály samotné ale i okolní smíšené lesy s velkým podílem dubu červeného – Quercus rubra.

 9. Lesy v okolí Plzně

V plzeňských lesích převažuje, podobně jako v lesích celé České republiky, dominantní za­stoupení jehličnatých dřevin – 78 %. Ze zby­lých 22 % listnatých stromů je pak nejvíce zastoupen dub. Z jehličnanů převažuje smrk a poté borovice.

Borové lesy jsou ale nad smr­kem v převaze práve zde, v rozlehlých lesích okolo Bo­leveckých rybníků, Bolevce, Košutky i Radčic. Často se jedná o lesy blízké těm přírodním. Važme si tak tohoto bohatství, není samozřej­mostí, aby panelákové sídliště průmyslového města téměř volně přecházelo do souvislých, zachovalých lesů. Nejvíce zastoupeným druhem borovice je borovice lesní (Pinus syl­vestris), ale například poblíž Boleveckých rybníků se také nacházejí porosty borovice vejmutovky (Pinus strobus).

10. Radčice – náves

Dříve samostatná vesnička, dnes městský obvod Plzeň 7. Náves s okolními staveními je chráněnou památkovou vesnickou zónou. Střed obce si dodnes zachoval příjemný návesní ráz a určitě stojí za zhlédnutí. Vesnická památková zóna (VPZ) je sice nižší úrovní než Vesnická pa­mátková rezervace, i tak ale přináší významné kulturní hod­noty jako historické prostředí nebo část krajinného celku. V České republice je vyhlášeno přes 200 těchto zón. Okolí Radčic bylo a je zemědělsky využíváno díky úrodné půdě v okolí řeky Mže.

11. Most přes Mži

Před mostem míjíme drobné slepé rameno či záliv řeky Mže. Takováto říční zákoutí přinášejí příležitosti pro život dalším živočichům, kte­rým vyhovují klidnější partie toku. Nejde tedy o nějaké říční zbytečnosti – ve volné krajině navíc podobně jako meandry přispívají ke zmírnění povodní. Bohužel v době kolektivizace byly podobně jako remízky a mokřady brány jako věc zbytečná, ba přímo škodlivá – zabírající potenciálně hospodářsky využitelnou půdu. Likvidace těchto prvků se nám ale jam vidíme v různých oblastech (povodně, eroze, vyčerpaná půda...) vymstila.

12. Čerpací stanice odpadních vod Radčice

Čerpací stanice odpadních vod všeobecně slouží k překonání výškového rozdílu úrovně kanalizací. Odpadní vody pak dále odtékají gra­vitační kanalizací, tzn. samospádem. Na po­dobnou stanici narazíme také v průvodci trasy č. 4, v bodě č. 4, kde se jsou i další informace k tomuto tématu. Komunální odpadní vody jsou svedeny do nové čistírny odpadních vod (ČOV) na levém břehu Mže. Mechanicko-bio­logický proces čištění odpadní vody je velmi složitý a v domácnostech je proto třeba do­držovat určité zásady. Z toalet by měla voda odtékat pouze s tím, na co je toaleta určena. Splachovat tak není možno žádné hygienic­ké pomůcky, které se mohou v odpadním potrubí zachytit, hromadit a nakonec jej poškodit nebo ucpat. Stejně tak ani žádné staré léky nebo kuchyňský odpad, například slupky z brambor apod. Tím kana­lizaci a ČOV zatěžujeme a poskytujeme tak i potravu v kanálech žijí­cím potkanům. Do kanalizace samozřejmě nevyléváme žádné barvy, ředidla, oleje atd. Většina ze zmíněného ani nepatří do směsného odpadu, ale do odpadu tříděného či do sběrných dvorů. Více o čistírně odpadních vod a vodárenství v Plzni se dozvíte na tomto odkazu (zde) a nebo všeobecně v již avizované publikaci „Voda ve službách člověka“ zpracovanou naším sdružením ENVIC.

13. Křimice, náměstí

Křimice – půvabná a na historii velmi bohatá obec, jejíž území bylo osídleno již před 7 000 lety. Křimic­ké náměstí je pěkným příkladem, jak může parková úprava dobře působit i fungovat. Dříve zde býva­la místo travnaté plochy historická vodní nádrž. Dominantou je sousoší piety, na kterém určitě stojí za de­tailní prohlédnutí, co staří mistři s kamenem dokázali. Dnes jsou Křimice asi nejvíce známé Křimic­kým zelím. Kdo má rád kysané zelí, náš kraj, naši republiku a chce se k ní chovat ekologicky i ekonomicky vhodně, měl by kupovat tuzem­ské, nejlépe regionální produkty, namísto dovozových potravin, třeba zahraničního kysaného zelí…

Zde tak můžeme vidět dobrý příklad k jakému hospodaření bychom se zase mohli navracet a snad pomalu, byť zatím jen doplňkově navracíme, tedy tzv. „prodeji ze dvora“. Tak jako právě zde – na polích v sousedství zpracovny se zelí pěstuje a hned vedle na náměstí se sezóně prodává. Dostane se nám tak nejkvalitnějšího zboží s minimální ekologickou stopou a podporujeme naše prvovýrobce a tak nakonec i náš stát.

14. Lípy u Mže     

Památné lípy velkolisté - Tilia platyphyllos, chráněné pro svůj vzrůst, rostoucí u břehu původního koryta Mže. Jejich stáří je odhadováno až na 260 let, vyšší lípa měří 35 m. Jejich silueta je zajímavá rovný­mi, souběžnými kmeny. V době olistění z větší dálky vypadá tato krásná dvojice jako jeden strom. Výhlášené za památné stromy byly roku 2002 právě pro svůj vzrůst. Dalšími důvody pro vyhlašování památného stromu bývají například věk, mohutnost, estetický a krajinářský význam nebo spojitost s historickým významem.

Všímejme si podobných dvojic a udělej­me něco proto, aby jednou mohly být jako tato. Návrh na vyhlášení památného stromu, jejich skupiny nebo stromořadí může podat každý občan nebo občanské sdružení. Návrh musí obsahovat různé náležitosti, které naleznete na tomto odkazu (zde).

15. Jez pod zámkem

Unikátní, tzv. poklopový jez, poslední funkč­ní exemplář tohoto typu. Byl vybudován pro bývalou hydroelektrárnu. V roce 2008 prošel zdařilou rekonstrukcí a čeká na vyhlášení kul­turní památkou, zatím­co jej střeží socha sv. Jana Nepomuckého, přenesená z původního mostu přes Mži. Dosta­neme se k němu z os­trova mezi původním korytem Mže a odtokovým kanálem bývalé vodní elektrárny. Ostrov je dnes zdařile par­kově upraven a slouží k rekreaci i aktivnímu odpočinku.

16. Zámek Křimice

Křimická dominanta, barokní zá­mek s prvky empíru a klasicismu. Jeho zvláštností je netypická stře­dová věž, tzv. čestný dvůr s velmi cennou jezdeckou sochou sv. Jiří (chráněna dřevěným bedněním) obklopený ambitovými zdmi a i to, že za celou svou historii nebyl ni­kdy prodán, pouze děděn, odkázán a jednou znárodněn. Historickým i současným vlastníkem je rod Lobkowiczů. V době baroka, tedy v období kdy byl vystavěn tento zámek, začíná také vznikat to, čemu dnes říkáme barokní krajina. Právě totiž v době baroka začala být vnímána estetika krajiny a její pozměňování a doplňování početnou výsadbou alejí, jednotlivých stromů i jejich skupin. Ruku v ruce s tím probíhala výstavba drobné sakrální architektury, tady kapliček a křížků i větších kaplí a kostelů citlivě vsazených do reliéfu krajiny.

18. Konečná autobusů č. 35 a 41, Křimice

Křimice jsou dnes již součástí Plz­ně, a to, že sem jezdí městská hro­madná doprava, je vnímáno jako samozřejmé. Je ale velmi dobrým počinem, že v rámci Integrované dopravy Plzeňska – IDP, je městská doprava zavedena i do relativně vzdálených obcí. Z těch se pak lidé mohou snadno dostat každý den přímo do Plzně za prací i dalšími záležitostmi. I vlastníkům automo­bilů je tak umožněn mnohem ekologičtější i ekonomičtější způsob dopravy, než každý den cesta autem tam a zpět a to často pouze s jednou osobou v jednom automobilu.

Trasa č. 3, Křimice - Bory, délka 10,5 km

1. Konečná autobusů č. 35 a 41, Křimice

2. Železniční stanice Křimice

Můžeme si zde zblízka prohlédnout protihlukové železniční bariéry. Ty se, s výstavbou nových drážních koridorů, začaly v poslední době hromadně objevovat. Jejich účin­nost je stále diskutována a závisí také na kvalitě provedení. V někte­rých, i s tratí těsně sousedících zástavbách dokonce ani o jejich výstavbu lidé nestojí. Hlavním problémem jsou ale ve volné krajině, kde se je nad jejich výstav­bou opravdu třeba zamyslet. Dochází totiž k třem hlavním pro­blémům: 1) jde o velmi esteticky rušivý prvek v krajině, 2) do­chází k fragmentaci krajiny a tím někdy až k vymizení populace určitého živočišného druhu – nedochází ke genetické výměně z větších celků a 3) v případě výstavby stěny pouze z jedné strany dochází na trati ke zvýšenému srážení zvěře. V Křimicích ale mů­žeme vidět dobrý příklad materiálu, z kterého jsou některé ze stěn vyrobeny – jsou jím recyklované, nadrcené pneumatiky.

Všeobecně nejúčinnější zvukovou bariérou ať už u vlakové nebo silniční dopravy jsou vhodně provedené výsadby stromů s keřovou podsadbou. Klasické stěny totiž hluk hlavně odrazí nebo přenesou do vyšších partií. Členitost hustých korun ale dopadající zvukové vlny roztříští a převážná zvuková zátěž je tak pohlcena. Nehledě na mnoho dalších funkcí, které takovéto zelené pásy podél komunikací poskytují. Určitou alternativou také můžou být vystavěné stěny které jsou osázeny nebo popnuty zelení.

3. Kostel Narození Panny Marie

Kostelík Narození Panny Marie na návrší nad Křimicemi. V letech 1844–46 byl pře­budován na hrobku rodu Lobkowiczů a ten­to účel zastává dodnes. Mezi poli a okolní zástavbou slouží porosty okolo kostelíka jako přirozený úkryt či odpočívadlo ptákům i drobné zvěři. Porosty nejsou nijak zvlášť upravovány, to ovšem právě životu v nich vyhovuje a kostelíku to na kráse neubírá, možná naopak. Popřemýšlejme, jestli musí být tráva všude nakratičko sekána a keře pouze ušlechtilých kultivarů…

4. Výhled na střešní solární elektrárnu

Z těchto míst mů­žeme dobře vidět na zdařilý počin, a to solární elektrár­nu na střechách prů­myslových hal. Jde o zářivý příklad, kde by fotovoltaické panely měly být. Solární panely na takovýchto budovách ničemu a nikomu neškodí, naopak, vydělávají a šetří životní prostředí. Zavítáme-li někdy k budovám blíž, můžeme vidět, že je vy­užita opravdu každá plocha, každá i šikmá stříška. Takovéto projekty by měly být i nadále podporovány. Tato elektrárna je spolu s obdobnou v areálu Škody Plzeň jednou z největších střeš­ních v Plzeňském kraji (r. 2011). A podívejme se, kolik takovýchto vhodných objektů průmyslová Plzeň nabízí. Jen ostatní střechy areálu Škoda představují ohromnou energeticky využitelnou plochu...

Stejně tak v součtu ohromná plocha střech panelových domů. Zde je také ohromný potenciál využití i kdyby energie zde vyrobená měla pouze pohánět ventilaci do kuchyní a sociálního zázemí bytu, kde se někdy po nevhodně provedeném zateplení s absencí odvětrávání začnou vyskytovat plísně.

5. Křížek mezi Křimicemi a Vejprnicemi

Jednoduchý a o to krásnější křížek, upro­střed rozlehlých polí s panelovou a průmys­lovou zástavbou na obzoru. Pohled by to byl hned ale hned jiný, kdyby podél cesty směrem k měs­tu byla alej, či remízková výsadba. I křížek by se asi lépe cítil pod ochranou dvojice či skupinky stromů. Zas se nám ale nabízí plný výhled na město a opět můžeme vidět nalevo ko­mín Plzeňské teplárenské s 1/3 výroby ener­gie z obnovitelných zdrojů a napravo komíny Plzeňské energetiky – kdy nový, nižší komín snížil vypouštění emisí o 60 %.

6. Remízky v krajině

Při procházení této cesty a pohledu do všech stran vidíme, že alej či remízek by zde byl určitě k užitku. Remízky, o kte­ré jsme v nedávné době přišli a dnes je zas do krajiny navracíme, mají několik funkcí: při kvalitním navržení zabraňují vodní i vě­trné erozi orné půdy, poskytují úkryt a po­travu živočichům a do krajiny přináší vysoký estetický efekt. Jejich složení je dobré volit tak, aby obsahovalo původní české, plodonosné dřeviny, které poskytují ptactvu a zvěři polního ekosystému potra­vu a zároveň takové, které poskytnou vhodný úkryt, například trnky a šípky. Ptactvo také ocení v remízku občasné vyšší stromy jako od­počívadlo či pozorovatelnu. Udržet ptactvo v zemědělské krajině není jen nějaký ochranářský vrtoch. Poskytneme-li ptactvu vhodné podmínky, odvděčí se lovem škůdců na zemědělských plodinách. Ušetříme tak peníze a námahu za chemické ostření rostlin a hlavně si nebudeme otravovat půdu a spodní vody.

Bohužel, někdy příměstské remízky slou­ží jako černé skládky. Zkusme pak požádat na městském obvodě o jejich vyčištění či sami s jeho podporou takovou akci zorganizujme. Hned k tomuto „křoví“ získáme jiný vztah…

7. Dráty vysokého napětí – ptactvo

V průvodci trasy č. 2 bylo popsáno ve­dení vysokého napětí z krajinářského a technického hlediska. Tento industri­ální prvek krajiny je ale také často disku­tován v souvislosti s ochranou ptactva. Ptactvu totiž přináší dva velké druhy nebezpečí. Prvním je samotný náraz do vodičů – to se týká hlavně velkých druhů ptactva jako dravců nebo vodních ptáků. Pro vodní ptactvo jsou velmi nebezpečné dráty vedoucí nízko nad řekou. Možnost kolize pak ještě násobí často se vyskytující mlhy. Druhým typem nebezpečí je, když pták dosedne pří­mo na uzemněnou konzoli stožáru a křídlem se dotkne vedení, nebo se křídly dotkne dvou vodičů najednou. Tento problém je ale technic­ky řešitelný a nové stožáry jsou již konstruovány tak, aby k popálení a následnému úhynu ptáků nedocházelo. Prostřední z vodičů je veden výš a tím pádem i dál od vodičů sousedních – tak se minimalizuje dotknutí dvou vodičů najednou. Zároveň jsou všechny dráty na vyšších izolantech, aby se snížila i možnost kdy se pták dotkne uzemněné konzole. Na stávající stožáry jsou pak umisťovány ochranné plastové prvky, krytky vodičů – drátu, v blízkosti izolantů a stožáru.

8. Viadukt u Nové Hospody

Železniční trať je často doprovázena tzv. liniovou, keřovou až stromovou ze­lení, často i drobnými vodotečemi. To je obzvláště cenné v zemědělské, bezlesé krajině nebo mezi velkými zastavěnými plochami města. Tyto pásy zeleně tak tvoří tzv. biokoridory, jimiž se mohou ži­vočichové přesouvat mezi jednotlivými biocentry. To mohou být lesní ostrůvky mezi poli, stejně tak i parky ve městě. Současně jsou jimi ale vlakem roznášena i semena pleve­lů, často zahraničních, nepůvodních, invazivních rostlin. Biocentra a biokoridory jsou prvkem takzvaného sytému ÚSES – územního systému ekologické stability. Ten je zohledňován i při územním plánování.

Na dlouhých náspech tratí je také vhodné budovat podchody pro zvěř. Za viaduk­tem je pěkný, modřínový háj… Můžeme v něm sbírat klouzky modří­nové a občas bychom mohli jako prtislužbu odnést i nějakou tu PET lahev…

9. Lávka přes dálniční přivaděč na Nové Hospodě

Nově budovaný přivaděč na Nové Hospodě je součástí mezinárodně významné komu­nikace spojující Prahu, Plzeň a Domažlice s hraničním přechodem Folmava do Ně­mecka. Přes komunikace je vybudována zdařilá lávka pro pěší a cyklisty, díky které je umožněn bezpečný přístup k přehradní nádrži České údolí. Přivaděč ulehčuje Nové Hospodě od dopravní zátěže. Stojíce nad valícími se kamiony plnými cizích potravin se mů­žeme zamyslet, zda by nebylo lepší podpořit naše zemědělce a zá­roveň se chovat ekologicky i zodpovědněji ke svému zdraví a koupit si raději české jablko – třeba se stroupkem, než naleštěné dovozové jablko s porcí chemie a emisí. Je totiž až k neuvěření, že v naší zemi, kde se pěstují ty nejkvalitnější jablka na světě, je v našich obchodech nalezneme v menšině a jsou k nám dováženy jablka z například z Itálie, kde jsou k vypěstování jablka náročnější podmínky než u nás. K tomu náklady na dopravu, chemické ošetření a skladování a výsledná cena je na konce mnohdy niží než tuzemská produkce. Asi bude něco špatně nastaveno...

10. Lesy nad Valchou

Rozsáhlé lesy nad Borskou přehradou jakoby svými klady vyvažovaly sousedící plochu prů­myslových Borských polí. Rozpálenou plochu se suchým a znečištěným vzduchem, plochu, kde když zaprší, voda se nemá kam vsáknout. Lesy nad Borskou přehradou jsou velmi hod­notným, rozsáhlým lesním ekosystém s pestrou skladbou dřevin. Je pln života a svým mikrokli­matem příznivě ovlivňuje okrajové části Plzně. Važme si takovýchto lesních celků v těsné blíz­kosti města, nejen kvůli houbaření a možnosti vycházek. Sledujme územní plány, kdy je čas se vyjádřit k tomu, aby se, například, nerozšiřo­vala průmyslová zóna na úkor takovýchto lesů a tím v důsledku nás samých. To platí kdekoliv. Když se již začne kácet či kopat, zpravidla je už pozdě.

11. Vodní nádrž České údolí

Druhým používaným názvem je Borská pře­hrada. Její stavba na řece Radbuze byla do­končena roku 1972. Hlavním účelem přehra­dy byla rekreace pracujících občanů krajského města a to i s tím vědomím, že se v té době jednalo o nejšpinavější řeku Plzně. Ani v sou­časné době není kvalita vody optimální, vel­kým problémem jsou sinice. I tak jde o jedno z center rekreace, přispěl k tomu i nově vy­budovaný sportovně-rekreační areál. Rozloha přehrady je 151 ha a objem 5 540 000 m³. S přehradou sousedí obec Litice – dnes již část Plzně.

12. Sinice

Zjednodušeně lze říci, že sinice jsou bakterie se schopností fotosyntézy. Problematické jsou ty druhy, které se vinou člověka přemnožují na stojatých vodách. Je to způsobeno nadměrnou eutrofizací, tzn. nepřirozeným oboha­cením vody živinami, hlavně dusíkem a fosforem. Jejich hlavním zdrojem jsou výplachy umělých hnojiv z polí, odpadní vody z obcí bez ČOV, a také kanalizační vody s fosfáty z čistících a pracích prostředků, které jsou ale v ČR již regulovány. Toto nadměrné množství živin na hladině na­konec způsobí tzv. vodní květ. Sinice pak spotřebovávají ohromné množství kyslíku, nepropouštějí do vody světlo a přirozený život v ní tak pomalu hyne. Navíc tyto vodní sinice vylučují toxické látky, které při koupání mohou v důsledku způsobit až rakovinu, dokážou totiž narušit strukturu DNA. Řešením tedy není likvidace samotných sinic, ale zamezení jejich tvorby. My, co nevlastníme ornou půdu, může­me udělat alespoň to, že budeme kupovat ekologicky šetrné čistící a prací prostředky. V této i v dalších oblastech Vám dobře poradí další z našich publikací s názvem „Co (ne)dělat abychom neškodili životnímu prostředí“, kterou si opět můžete vyzvednout v našem IC v Prešovské 8 v Plzni.

13. Malá vodní elektrárna České údolí

Na doposud energeticky ne­využité hrázi nádrže vzniká (r. 2011) malá vodní elektrárna, zkráceně MVE, o výkonu 280 kW. Jde o velmi dobrý počin vzhledem k tomu, že samotná přehrada již stojí a voda jí pouze energeticky bez užitku protékala. Budování nových velkých přehrad je dis­kutabilní, neboť vedle nespor­ně čistého zdroje energie také přináší ekologicky nestabilní území – voda nad hrází je nepřirozeně teplá, pod hrází studená, je zne­možněna migrace ryb a dochází ne vždy k bezproblémové změně mikroklimatu v okolí. Jako nejvhodnější se jeví malé průtočné vodní elektrárny s rybím přechodem, jako například nejmodernější MVE v ČR – v Bukovci u Plzně. K tématu energie bude informační materiál z naší produkce taktéž vydán.

14. Borský park, část při Klatovské třídě

Borský park vznikl v roce 1914 na místě bývalého vojenského cvi­čiště. Jde o velmi hodnotné území, jak kvalitou, tak rozlohu. Plzeňany je velmi oblíben, zákoutí nabízejí sou­kromí, rozlehlé travnaté plochy zas možnosti aktivního odpočinku. Co je na parku velmi cenné, je zastou­pení udržova­ných rekreačních ploch s těsným sousedstvím přírodě velmi blízkých stanovišť. Výsledek je i velmi estetický, kdy se rekreačně užitný tráv­ník mění ostrým přechodem v květnaté louky či pes­tré keřové porosty. Park tak dobře slouží lidem i poskytuje vhodné podmínky pro nejrůznější živočichy, od ptactva po ježky. Navštěvujme jej často, získáme k němu pak bližší vztah a bude nám více záležet na tom, jaké jsou s ním plány do budoucna…

15. Konečná tramvaje č. 4, Bory

Tramvajová doprava je po trolejbusové tou nejekologičtější variantou z klasic­kých variant MHD. Mimo jiné díky tomu, že ač zdroje pro výrobu elektrické energie jsou zpravidla fosilní, jejich původ bývá lokální a tím odpadají emise z dlouhých transportů, skladování a přečerpávání po­honných hmot.

Trasa č. 4 a 5 ZDE